1.kapitola-splněný sen
Byl teplý letní večer a Harry Potter seděl se svým kmotrem, Siriusem Blackem, na zahradě jeho domu na předměstí Londýna. Byly to už skoro dva týdny, co sem přijel od Dursleyových. K těm nechtěl jet vůbec, ale Brumbál na tom trval. No co, vždyť tam strávil jen týden a naposledy v životě. Za týden mu totiž bude sedmnáct let, a tak bude moct žít kde chce. A on už věděl, kde chce být. Chce zůstat se Siriusem. Aspoň tyto prázdniny, protože kdo ví, co bude za rok. Pořád je tady přece Voldemort a žádná jistota, že všichni blízcí přežijí.Harry a Sirius takhle sedávali na zahradě každý večer. Tedy kromě toho večera, kdy byli na svatbě Billa a Fleur.Byla to velkolepá svatba. Nevěsta měla dlouhé bílé šaty zdobené sněženkami a závoj do půlky zad. Ženich měl bílý oblek, ve kterém vynikala jeho postava, po které všechny holky šílely. Vypadal ale velice unaveně. To bylo způsobeno tím, že několik dní před tím byl úplněk. Bill Weasley byl totiž vlkodlak. Několik týdnů před tím ho totiž pokousal Fenrir Greyback, obávaný vlkodlak, který přišel na způsob, jak své oběti infikovat, přestože není úplněk. Všichni si mysleli, že to nebude tak strašné, ale po úplňku pochopili, že se mýlili. Svatba byla přesto velmi veselá, všichni se skvěle bavili a dokonce se jim na chvíli podařilo zapomenout, že jim neustále hrozí nebezpečí v podobě Lorda Voldemorta.Sirius se díval na oblohu a prohlížel si hvězdy„Siriusi, kde je Sirius?“ zeptal se Harry, když si uvědomil, že se jeho kmotr jmenuje po jedné z hvězd.„Teď tam není, jde vidět jenom v zimě,“ odpověděl Sirius, „bývá to nejjasnější hvězda na celé zimní obloze, někde tam.“ A ukázal někam nalevo. „V souhvězdí Velkého psa, kdyby tě to náhodou nenapadlo.“ Oba se usmáli.Další dny trávili stejně pohodově, jako ty dva týdny předtím. Hráli hry, chodili nakupovat, a hlavně – povídali si. Povídáním strávili většinu času. I když je pravda, že víc mluvil Sirius, takže Harry už věděl téměř všechno o svých rodičích a jejich rodinách a viděl všechny fotky, které Sirius měl. Tichošlápek také koupil myslánku a vzal svého kmotřence do vzpomínek. Harry viděl například svatbu svých rodičů nebo oslavu svých prvních narozenin. Ještě nikdy nebyl tak šťastný jako teď, když trávil prázdniny s nejlepším přítelem svých rodičů a ani Siriuse neviděl nikdy šťastnějšího než teď. A poprvé také musel uznat, že prázdniny jsou mnohem lepší než škola. Byla tady ale jedna věc, kterou nechápal. Sirius velice často odcházel někam pryč a odmítal prozradit kam, natož tak vzít ho s sebou. Říkal, že Harryho vůbec nemusí zajímat, kam chodí, a že mu do toho vůbec nic není.Třicátého prvního července se Harry probudil asi v devět hodin ráno. Byla sobota a venku svítilo slunce, ptáci zpívali a bylo teplo. Den jako stvořený pro skvělé narozeniny. Harry se převlékl a sešel dolů do kuchyně. Sirius právě dodělal snídani. Oba se posadili ke stolu a začali jíst. Harry čekal, jestli Sirius něco řekne o jeho narozeninách, ale on vypadal, jako kdyby o ničem nevěděl.Po snídani se Tichošlápek zvedl a řekl: „Musím si jít něco zařídit na Příčnou ulici, budu brzy zpátky. Ahoj.“„Ahoj,“ odpověděl zklamaně Harry a Sirius se přemístil. Harry to nechápal. Sirius byl ten poslední, od koho čekal, že bude ignorovat jeho narozeniny. Celé léto se na dnešek těšil a jeho kmotr na to očividně zapomněl. Harry šel nahoru a prohlížel si fotky ze svých úplně prvních narozenin. A taky jediných pořádných. Tak uběhlo celé dopoledne, a když se Sirius vrátil, hned obědvali. Harry se snažil nedávat na sobě znát zklamání. Třeba si ještě vzpomene...„Harry, půjdeš se mnou na Příčnou?“ zeptal se Sirius když dojedli a uklidili nádobí.„Jo, klidně,“ odpověděl Harry. Chytil se Siriusovy ruky a společně se přemístili přímo na ulici. Sirius se vydal po ulici dolů a Harry ho následoval.„Proč tady vlastně jsme?“ zeptal se, ale Sirius dělal, že ho neslyší. Zastavili se před Zmrzlinářstvím Floriana Fortescuea.„My jdeme na zmrzlinu?“ pokračoval Harry ve vyptávání. Zase se mu žádné odpovědi nedostalo.„Pojď za mnou,“ řekl mu Sirius a společně vešli dovnitř. Šli až k zadnímu salonku, a když Harry otevřel dveře, tak...„Hodně štěstí k narozeninám, Harry,“ ozývalo se ze všech stran. Salonek byl vyzdoben mnoha narozeninovými ozdobami, stoly byly plné toho nejlepšího, co ve Zmrzlinářství bylo, byly tam pochoutky z Medového ráje, na pobavení věci z obchodu Freda a George a uprostřed stál obrovský nádherný dort. Byli tam Ron, Hermiona, skoro všichni Weasleyovi, Remus, někteří členové Fénixova řádu, Luna, Neville a někteří další spolužáci. Harry se překvapeně podíval na Siriuse, ale ten se jen usmál a vešel dovnitř. Harry vstoupil taky a hned ho všichni začali objímat, všichni mu přáli, dávali dárečky... Oslava skončila dlouho po půlnoci. Harrymu se splnil sen. Zažil nejkrásnější narozeniny ve svém životě.Když se se Siriusem zase vrátili domů, Harry řekl: „Díky, Siriusi, to bylo skvělé. Já jsem myslel, že...“„Opravdu sis myslel, že bych zapomněl na tvé narozeniny?“ usmál se Sirius a Harry ho objal. Toto byl nejšťastnější den v jeho životě.