2. kapitola-zpátky do školy
Druhý měsíc prázdnin strávil Harry stejně skvěle, jako ten první. Prázdniny ale utekly až moc rychle. Prvního září přišlo a škola nečeká. Poprvé se ale Harrymu do Bradavic nechtělo.„Pojď, Harry, už musíme jít, ať to stihneš,“ volal Sirius, když hodiny nekompromisně ukazovaly půl jedenácté. Na nádraží se sice měli přemístit a teď, když Harry úspěšně složil zkoušky to bylo mnohem jednodušší. Ale přesto, být tam pár minut před odjezdem není dobré, zvlášť proto, že ve vlaku často nebývají volná místa. Tohle Sirius moc dobře věděl. Vzpomínal si, že když nastupoval do čtvrtého ročníku, tak on i jeho přátelé museli strávit celou cestu na chodbě, protože dorazili asi pět minut před tím, než vlak vyjížděl. A to nebylo moc příjemné.„Už jdu,“ zavolal Harry a s kufrem vznášejícím se před sebou šel ze schodů.„Máš všechno?“ ujišťoval se Sirius.„Jo, kontroloval jsem to asi třikrát,“ odpověděl Harry.„Tak dobře, můžeme se přemístit.“O několik vteřin později už byli v málo používané části nádraží, kde se mudlové vyskytovali jen občas. Bylo běžné, že kouzelník, který se potřeboval dostat na nádraží, se přemístil zrovna sem, takže tam bylo asi deset dalších lidí, kteří se tady očividně objevili teprve před chvílí. Harry se Siriem se nijak nezdržovali a za pět minut už vcházeli na nástupiště 9 a tři čtvrtě. Harry si našel volné kupé, dal si tam věci a ještě se přišel rozloučit se Siriem.„Harry, měj se hezky,“ řekl Sirius. „A prosím tě, snaž se dodržovat školní řád, jo?“ Podíval se na něj takovým prosebným pohledem.„No to mi říká ten pravý,“ zamumlal Harry tak potichu, že si myslel, že ho kmotr neslyšel. Ale Sirius se jenom usmál.„Myslím to vážně, opravdu zkus dodržovat školní řád. A prosím, řekni to i Ronovi a Hermioně, ať se taky snaží. Bude to lepší pro všechny.“„Dobře Siriusi, zkusím to, ale nic neslibuji,“ řekl Harry nakonec. V tom do něj vrazil asi sedmnáctiletý kluk, který běžel k vlaku.„Promiň,“ zavolal na Harryho. Sirius se za ním zvláštně díval. Jako by věděl kdo to je, přitom Harry ho ještě nikdy neviděl. Ani ve škole ani nikde jinde.„Tak už běž, vlak odjíždí za pět minut,“ ukončil debatu Tichošlápek„Ahoj Siriusi,“ řekl Harry a nastoupli do vlaku. Sedl si do svého kupé a než stačil cokoli jiného udělat, vešel dovnitř ten kluk, co do něj před chvílí vrazil.„Ahoj, máš tady volno?“ zeptal se. „Já opravdu nevím, kde mám sehnat místo.“„Klidně pojď dál.“ odpověděl Harry. „Když ti nebude vadit, že za chvíli sem přijde několik mých přátel, tak tady klidně můžeš být. Já jsem Harry.“„Těší mě, Harry, já jsem Charles,“ odpověděl neznámý a posadil se.„Do kterého jdeš ročníku?“ zeptal se Harry. „Ještě nikdy jsem tě v Bradavicích neviděl.“„Do sedmého, přestupuji z Krásnohůlek, protože jsme se s mámou přestěhovali z Francie.“„Takže tě čeká zařazování...“„Ano, trochu jsem nad tím přemýšlel a líbilo by se mi jít do Nebelvíru, kde byl můj táta nebo do Havraspáru, tam byla zase máma,“ řekl Charles a usmál se.„Tak to ti přeji Nebelvír, jsou tam samí skvělí lidé. No, a já jsem tam taky. A taky jdu do sedmého ročníku,“ usmál se na něj Harry. Vlak se dal do pohybu. Harry přešel k oknu, našel v davu Siriuse a naposledy mu zamával.„To byl tvůj táta?“„Ne, to byl můj kmotr, Sirius Black,“ odpověděl s úsměvem Harry, ale Charles se zatvářil tak, jako kdyby ho právě polil horkou vodou. Tak to byl Sirius Black. A kluk, se kterým se baví, je nejspíš Harry Potter. Jmenovaný chlapec si toho šokovaného výrazu ale nevšiml. Asi po deseti minutách přišli do kupé Neville, Luna a Ginny a po další půl hodině Ron s Hermionou, kteří předtím museli být v prefektském kupé. Všichni se celou dobu skvěle bavili, že se ani nenadáli a už byli v Prasinkách. Charles musel s prváky přes jezero a ostatní nasedli do kočáru taženého testrály. Za několik minut už byli v Bradavicích.Velká síň byla krásná jako obvykle. Každý stůl byl oděn do kolejních barev, bylo zapáleno několik set svíček a na stropě byla vidět jasná obloha posetá hvězdami. Harry se usmál. Přece jen byl rád, že je tady. A Siriuse přece uvidí zase na Vánoce.Jen co si všichni posedali, povstal Brumbál a hluk okamžitě utichl:„Dovolte mi, abych vás přivítal v novém školním roce v Bradavicích. Dříve než přistoupíme k slavnostnímu zařazování, chtěl bych vám představit nového profesora obrany proti černé magii, Siriuse Blacka.“ Harry a jeho přátelé se překvapeně podívali k učitelskému stolu. Seděl tam opravdu Sirius a usmíval se na ně. Když dozněl potlesk pro nového učitele, Brumbál znovu promluvil: „A teď už můžeme přistoupit k zařazování.“Do Velké síně vstoupila profesorka McGonagallová následována zástupem nových studentů. Moudrý klobouk zazpíval jako obvykle svou píseň, ale Harry to vůbec nevnímal. Nemohl pochopit, proč mu Sirius neřekl, že bude učit v Bradavicích. Když byli zařazeni všichni prváci, Minerva McGonagallová promluvila:„Dovolte mi, abych mezi námi přivítala také studenta, který k nám přestoupil z Krásnohůlek a bude tady studovat sedmý ročník. Charles Pettigrew.“Cože?! Harry zmateně pohlédl na chlapce, který mířil ke stoličce s moudrým kloboukem. Pak přejel pohledem k Siriovi. Ten měl v očích zase ten zvláštní pohled jako na nástupišti. Podíval se na Harryho a ten k němu vyslal tázavý pohled. Sirius přikývl.„Nebelvír!“ vykřikl moudrý klobouk a Charles zamířil k jejich stolu. Jen to ne... pomyslel si Harry. Nechci spát v jedné místnosti s Pettigrewem... Ne...Charles se posadil vedle Harryho, ale ten se od něj s nenávistí v očích odvrátil. Za celý večer s ním nepromluvil ani jedno slovo a naprosto ignoroval jeho existenci.